Říjen 2009


Nikdy neříkej nikdy Kapitola 2. Osmnáct je mi jen jednou

24. října 2009 v 1:24 | Buffy |  Fan Fiction
Druhá kapitola mojí MF doufám že se vám bude líbit...


Všechno to začalo když jsem potkala Logena. Nejdřív mi to připadalo jako nic jen chvilková záležitost ale to se strašně rychle změnilo, já se zamilovala a jeho to přestalo zanedlouho bavit. Tehdy jsem si říkala, že takhle už nikdy nenalítnu ale já byla neponaučitelná. Konečně mě to moje velké pobláznění aspoň trochu pustilo, nikdy jsem na něj nedokázala úplně zapomenout ale byla tam velká šance, že se mi to povede. Za nedlouho jsem zjistila, že Logen si našel jinou a je šťastnej tak jsem si říkala fajn jedna kapitola se uzavřela ale nějak mi to nešlo, teda ne úplně. Potom se ale v mém životě objevil Danny. Danny byl vysokej blonďák s modrejma očima, krásným úsměvem a měl o mě zájem. Tak jsem si řekla proč to nezkusit co já se budu trápit sama. A bylo to úžasný až do jednoho krutého deštivého dne kdy jsem se konečně dozvěděla pravdu a náš vztah skončil. Jenže prázdniny byli teprve na začátku. Jsem Izíí úplně obyčejná holka která chtěla normální vztah a hodnýho kluka co by jí měl rád, to se ale mě moc nepovedlo. Někdo by o mě řekl, že jsem naivka a možná jsem jí i byla ale tohle mě vyléčilo. Od posledního rozchodu jsem si určila svoje nové motto. "Využívej stejně jako to dělají oni."

Bylo léto 2008 já jsem byla plnoletá a v hlavě jsem měla plno plánů. Jenže jak se říká plánovat se nevyplácí a na to jsem taky dojela. Můj vztah s Dannym skončil první týden prázdnin. Po ročním vztahu mi řekl, že si našel jinou a semnou už být nechce. Byla jsem z toho docela na nervy ale na druhou stranu mohla jsem si zase užívat a nikomu jsem se nemusela zodpovídat a brát na něho ohledy, ale stejně ta bolest kterou mi způsobil byla strašná. Tyhle prázdniny jsem si ale chtěla užít ať už s ním a nebo bez něj. Nechtěla jsem si je nechat zkazit takže s naší partičkou jsme oslavili začátek prázdnin bouřlivou akcí která skončila až pozdě ráno a pokračovala další den večer.

A tehdy jsem potkala Jaspera ani nevím kde se tam vzal ale vím, že jsme šli po městě fakt pozdě ráno a docela dost posilněni alkoholem. Pak se nám do cesty připletl Jasper s úsměvem od ucha k uchu. K tomu úsměvu mu evidentně pomohlo nějaký to brčko ale tak co každej je nějakej. Znala jsem ho dlouho ale nijak zvlášť jen jsme se pozdravili nebo prohodili pár vět z té hloupé konverzace typu: "Jak se máš? Fajn. Co ty?" a to bylo všechno ale tehdy, když jsem byla docela opitá se mi pusa nezavřela. "Hej no co to tady máme?" Zavolala jsem na ně. Otočil se a podíval se na mě. Šli jsme dál k němu a dali se s ním do řeči. "Ahoj, co vy tady?" Ptal se. "Ale tak znáš to došli cigára." Odpověděla jsem mu. "A kam razíte pak?" Ptal se dál. "Zase slavit 18 mi je jenom jednou a já si to chci užít." Pronesla jsem a začala se stupidně usmívat. Musela jsem vypadat strašně ale to mu nějak moc nevadilo, taky se netvářil zrovna nejlíp. "A co když se k vám přidám bude to vadit?" Zjišťoval. "Tak mě je to jedno jestli kluci nebudou mít námitky tak proč ne." Odpověděla jsem mu a vydala se na cestu k místní hospodě která jela až do rána pro moji další dávku nikotinu. Pak jsme se vrátili do naší klubovny.

Vypadalo to tam jako by tam bouchla bomba ale když to tam bylo náhodou uklizený bylo to tam fakt super. Docela velký, bylo tam teplo a hlavně jsme si to upravili přesně podle našich představ. Vždycky, když u někoho doma vyhazovali nějakej starší kus nábytku vzali jsme si ho a vybavili s ním naše místečko. Dokonce se tam dalo i přespat nebylo to sice tak pohodlný jako doma v mojí posteli ale komu by se chtělo ráno přes celý město v takový zimě, když autem jsem jet nemohla. Bylo asi 7 ráno když odpadli poslední z nás, uvelebili se do křesel a konečně usnuli. Vždycky, když jsem byla v tohle opileckým stavu a už jsem začínala střízlivět byla jsem strašně protivná a nebo mě přepadaly strašný deprese z rozchodu s Dannym. Už jsme měla na krajíčku, když Jasper zachránil situaci a začal si semnou povídat o úplnejch kravinách typu co to dávali dneska vůbec v televizi. Nebylo to moc zajímavé téma ale my na ně strávili asi dvě hodiny. Pak jsem usnula ale tehdy od naprosto vražedné nálady mě zachránil a za jsem mu byla vděčná.

Ráno bylo krutý, teda jestli se třem odpoledne dalo říkat ráno. Byla jsme cela rozlámaná, rozcuchaná a rozmazaná prostě těžká rána opilcova. Jediné moje štěstí bylo to, že mě nikdy nebolela hlava po žádný z takovýhle akcí mohla jsme pít sebevíc ale vždycky jsem ráno byla v pohodě to se ale nedalo říct o ostatních. Hned co jsem vstala jsem jim šla uvařit kafe a sobě čaj, nikdy jsem nedokázala pochopit jak to můžou pít, vonělo to sice dobře ale ta chuť to pro mě byl prostě hnus. Všichni už byli docela probraný, moje kafe jim asi hodně pomohlo. Pak jsem si uvědomila , že mi vlastně jedno kafe chybí. Vedle mého křesla na dalším křesle ještě pořád spal Jasper. "Budíček, vstávat a cvičit." Pronesla jsem a snažila jsem se ho vzbudit. Otevřel oči a já si konečně všimla jakou mají barvu, byli blankytně modrý. "Ahoj, to už je ráno?" Ptal se rozespale. "No spíš odpoledne." Odpověděla jsem mu s úsměvem. "Aha a kolik, že je?" Ptal se dál. "Jsou tři odpoledne. Dáš si kafe nebo čaj?" Ptala jsem se teď zase já. "Dal bych si kafe jestli mi ho teda uvaříš." Odpověděl a začal se protahovat. Všimla jsem si jak je na tom křesle zkroucenej, při tý jeho výšce se tam vůbec nemohl vyspat ani trochu pohodlně. Bylo mi ho docela líto. Uvařila jsem další kafe a přinesla jsem mu ho. "Díky moc." Děkoval. "Jj, v poho." Po raním kafíčku jsme se dali do uklízení tohle nejhoršího ale bylo jasný, že tohle se bude uklízet hodně dlouho takže jsme to asi po půl hodině vzdali a vyhlásili pauzu na cígo a hned potom další pauzu a takhle to šlo asi do 5 do večera, tudíž úklid se nekonal a bude nás čekat až druhej den.

Zbytek pití ale byl třeba co nejdřív zlikvidovat přece byla škoda ho tam nechat zvětrat. Takže jsme se v tý naší kuřácký pauze postupně dohrabali domů a pak zase zpátky. Zase znovu umytí, načesaní a s nadšení pro další prokalenej večer. Stejná akce jako včera večer se opakovala i dneska až na to, že Jasper tam byl s náma celou dobu. Bylo to mrtě v pohodě kluk, měl smysl pro humor, dokázal si udělat legraci i sám ze sebe a to dokáže jen málo kdo. Do naší party úplně skvěle zapadlo a já doufala, že se v ní zdrží. Protože by to byl asi jedinej člen se kterým bych mohla něco mít. Byl starší než já to bylo hlavní, měl už docela rozum i když někdy to tak nevypadalo. Večer se vyvíjel a já začala promejšlet jak by to mohlo pokračovat mezi námi.


Sliby

20. října 2009 v 23:13 | Buffy |  .:I am Buffy:.
Ahojda lidičky... znáte tu bolest když vás někdo vodí za nos, slibuje hory doly a nakonec vás odkopne jako psa... tak to přesně cejtím já teď. Celý prázdniny jsem si mrtě užívala jen málo dní bylo fakt na nic ale teď se všechno asi posr... nebo já už nevím. Příjde mi že on nevím co chce. Má jednu a druhá pro něj brečí protože jí ubližuje. Sakra proč já jsem ta druhá. Všechno nám to tak hezky začalo nechtěla jsme se k němu zase tolik připoutat držela jsem si odstup ale copak to jde držet si odstup od osoby kterou milujete? Nejde to!!!! To nepochopil jak moc mi to jeho chvilkové poblouznění ublíží???? Sliby jenom pitomý sliby... Neumím a nechci bejt jako hloupá husa zavřená doma.

Tak tuhle písničku jsem poslouchala když mi bylo nejhůř...


Dark Angel

18. října 2009 v 22:51 | Buffy |  Angels


Anakonda: Krvavá cesta

18. října 2009 v 21:53 | Buffy |  Filmy - Horory
Jeden z plazivých potomků geneticky upravené anakondy se znovu probral k životu v dalším akcí nabitém pokračování série Anakonda. Umírající magnát Murdoch si najímá doktora, který má za úkol sklidit čerstvé krvavé orchideje a experimentovat s jejich oživovacím nektarem na hadím mláděti. Z háděte však přes noc vyrůstá monstrum ohromné velikosti a s ještě větší chutí k jídlu. Had bez nejmenších problémů sežere doktora a vydává se na pustošivé řádění na svobodě. Krásná herpetoložka Amanda je odhodlaná zničit krutou bestii, kterou pomohla stvořit a společně s týmem mladých vědců se staví proti tvrdým a ozbrojeným mužům placeným umírajícím boháčem. Podaří se vědeckému týmu získat kýžené orchideje dřív, než budou obě znepřátelené skupiny přemoženy hadím monstrem? Krvežíznivé hádě se ale zdá nezničitelné, bez obtíží se vyhýbá výbuchům i střelecké palbě a nenasytně spořádá vše, co se mu postaví do cesty…