Leden 2009



♥♥ Kissing Kate SBéčko

27. ledna 2009 v 21:06 | Buffy |  ♥♥SBénka♥♥
Mrtě pěknej blogísek


Diplomek za filmovou bleskovku

25. ledna 2009 v 21:14 | L[uC]!nQ@ |  Diplomky for me
mocinky děkuju



Už neplač

25. ledna 2009 v 12:49 | youtube.com |  Smutná videa


Jen pár hodin...

25. ledna 2009 v 3:59 | Buffy |  Fan Fiction
Zakládala jsem si na tom, bylo to mojí součástí. Slíbila jsem si, že už dalšího kluka nechci, že radši budu napořád sama než trpět. V životě jsem opravdu milovala jen dvakrát ale teď je to jinak. Změnilo se to, zamilovala jsem se, porušila jsem svůj slib a jak je dobře známe sliby by se neměli porušovat.

Znala jsem ho dlouho ale nikdy jsem o něm neuvažovala jako o klukovi pro sebe. Neviděla jsem nic co by nás dva mohlo dát nějakým zázračným způsobem dohromady. Myslela jsem si, že pro něj ani neexistuji. Pro mě to byl ten frajírek který vyšel z devítky rok před námi. Ani ve snu mě nenapadlo co se všechno může stát, když už je základka dávno za mnou.

Jeho náhlý zájem mě příjemně překvapil. Byla jsem ráda, že se o mě někdo zajímá a že zrovna on to bylo ještě lepší. Ani jsem si to neuvědomovala ale začala jsem se zamotávat do pavučiny kterou na mě život políčil. Přestala jsem se kontrolovat a chladný rozum se začal vytrácet na jeho místo nastoupili city a pak i ten onen cit jménem Láska. Přála jsem si abych ho mohla ignorovat, vážně moc jsem chtěla, ale copak to šlo? Už bylo pozdě.

Pak už stačil jen jediný pohled, usměv, polibek a já to nedokázala a ani nechtěla zastavit. Zase jsem začala věřit v ten samolibý cit. V Lásku. Moc dobře jsem věděla co se může stát ale to už mi bylo všechno jedno. Teď pro mě byl nejdůležitější on a já ho Milovala.

Sama si teď můžu za svoje rozlámaný srdce, ale já mu věřila. Věřila jsem jeho sladkým slovíčkům jak se mu moc líbím, jak mě má rád a jak by semnou chtěl být. Proč jen se mi v tu chvíli nevybavili ony ošklivé okamžiky z loňského léta. Proč jsem si nevzpomněla jak jsem byla na dně tehdy a jak na dně budu za pár hodin. Ano jen pár hodin trvalo moje štěstí. Jen pouhých dvacetčtyři hodin mě dělilo od nejhoršího probuzení ze snu do reality.

Jako bych slyšela to hlasité cvaknutí, když mi to všechno došlo. Nevěřila jsme, doufala jsem, že je to jen vtip nebo že snad špatně čtu ale ne všechno to byla pravda a já se najednou ocitla na mém známém dně ze které jsem se už tolikrát sbírala. Zažila jsem tenhle pád už tolikrát a doufala jsem, že už se mi to nikdy nestane. Přísahala jsem, že už se na to dno nepodívám a stejně jsem se tam dostala. A proč? Protože jeden kluk chtěl mít svojí další trofej a tak mi ukázal jak krásně by mi zase mohlo být a když dostal co chtěl shodil mě na dno mojí existence.

Bylo jednoduché to vyřešit co jsem měla dělat nedokázala jsem si představit jak to bude dál bez něj. Jak jsem se mohla takhle zamilovat do někoho koho neznám? Nedokázala jsem to vysvětlit ale stalo se to a já najednou viděla jediný řešení. Byla by to ode mě zbabělost ale co mi zbývalo. Nemělo by pro mě cenu být tady dál když jsem se ho už nesměla dotknout ani ho políbit. Byla jsem rozhodnuta jednat.

Krásně se leskla na světle její ostří jako by mě volalo, chtěla jsem to skončit ale váhala jsem, co když se to ještě všechno změní? Vždyť není jedinej kluk na světě. Má cenu zahodit svůj život kvůli někomu kdo si nezaslouží ani moje slzy? Dlouho do noci jsem seděla s pohledem upřeným na žiletku. Zvažovala jsem svoje možnosti a rozmýšlela jestli to mám udělat. A pak v záplavě vší té bolesti jsem si to uvědomila: "Dokážu to, prostě musím." Žiletku jsem zase uklidila a pak to přišlo… SMS.

Nechtěla jsem to číst byla jsem naštvaná na celý svět, na něj, na sebe a neměla jsem náladu na nic. Nakonec jsem se přece jen přemohla a otevřela jí. Bylo to jako by mi najednou někdo hodil záchrany kruh. Byla od něj. "Byla to hloupost miluji tě a chci s tebou být je mi líto toho co jsem napsal předtím. Odpusť mi prosím." Nevěřila jsem vlastním očím, nechápala jsem co se mu honí hlavou proč tak najednou změnil svoje rozhodnutí hlavně jsem se bál, že to všechno zase vezme zpět. Vzala jsem teda telefon a hned mu volala. "Ahoj, vysvětli mi prosím co se to děje? Nejdřív chceš všechno ukončit a teď tohle já ti nerozumím." Chtěla jsem vědět. "Já vím, že mi teď nevěříš ale já tě fakt miluju, to co jsem psal předtím to byla strašná blbost, unáhlil jsem se." Odpovídal mi. "Počkej tím mi chceš říct co? Že tě jen tak napadlo mi napsat konec a teď tohle?" Ptala jsem se dál. "Prostě jsem se bál, že se zase zklamu a to jsem nechtěl ale když jsem ti to poslal připadalo mi jako by mi něco chybělo, já nevím jenom ta představa, že jsem to ukončil mě přiváděla k šílenství. Chceš mě ještě zpátky?" Ptal se. S odpovědí jsem váhala, věděla jsem co mu chci říct, chtělo se mi křičet do světa jak moc ho chci ale nemohla jsem to jen tak přejít. "A co když tě chci zpátky ale tohle už nesmíš dělat, nesmíš si semnou takhle hrát." Říkala jsem mu. "Tohle už nikdy neudělám chci s tebou být nechci tě ztratit." odpovídal a hlas se mu třásl. Bylo hezké slyšet ty emoce z jeho hlasu, že by mě přece jen opravdu miloval? "Budeš semnou? Chci slyšet konečnou odpověď. " Ptal se dál. "Ano chci s tebou bejt a moc." Odpověděla jsem. "Musím tě vidět, hned." Dodal. Byla jsem šťastná, opravdu šťastná stín bolesti mě opustil a já začala zase volně dýchat.

Kdyby jen věděl jak málo chybělo a jeho SMS bych si nikdy nepřečetla, odešla z tohoto světa s pocitem samoty a bezmoci.


♥♥ Nikíínka :) SBéčko

23. ledna 2009 v 8:59 | Buffy
Mrtě fajnes blogísek určitě se tam mrkněte



Jsem v 5. kole

19. ledna 2009 v 20:12 .:I am Buffy:.
5. kolo končí tento pátek 23.1.