Listopad 2007

Laurell K. Hamilton - Cirkus Prokletých

24. listopadu 2007 v 13:45
Třetí kniha série Anita Blakeová, Lovec upírů.
V USA je lykantropie i vampyrismus legální a město St. Louis je srdcem snah za rozšíření práv nelidí. Anita Blakeová - státem uznaná popravčí upírů - uvízne uprostřed bitevního pole, na němž se mají střetnout prastaří nemrtví o vládu nad městem. Kdo ji získá na svou stranu? Koho bude nucena zradit - tedy za předpokladu, že odstranění vlezlého upíra lze vůbec zradou nazvat.

Znovu jsme v St. Luis, rozkošný upír Jean-Claude se stále neúnavně dvoří a Anita dál pracuje pro hamižného šéfa, místní policii, sbírá tučňáky a trousí drsné hlášky. Změnilo se něco? V podstatě ne, ale při troše skromnosti čtenářstvo potěší i fakt, že v Cirkuse prokletých se autorka přece jen lehce odchýlila od fabule minulých dvou dílů. No, lehoulince. A na co se můžete těšit dál? Na stupňování.
Ano, aby show mohla pokračovat, musí proti Anitě nastupovat stále silnější a silnější protivníci. Jestliže v prvním díle stačila upírka tisíciletá, teď si to Anita v cirku rozdá se soupeřem mnohonásobně starším a rafinovanějším. Vlastně, rozdá si to s kde kým, ale netěšte se na pikantní scény, Anita jen ve vší počestnosti střílí, probodává, trhá, škrtí, rdousí. Jo, taky se zamiluje a kdo četl doslov předchozích dílů, ví už do koho. Když kniha přibyla do našeho domu, zeptal se mě můj nesentimentální bratr jen "Už tam píchá s tím vlkodlakem?" Ne, nepíchá.
Pořád se v této sérii dožaduji nějakých morálních přesahů, tentokrát se alespoň dozvíme, že Anita nemá ráda ultrapravičáky, i když jsou to upírobijci, v hrudi jí hárají mateřské city k mladšímu kolegovi a dokonce v jednu chvíli upadne do pasti a zakolísá ve své skálopevné loajalitě. I teď před námi defilují mužné hrudi, blýskavé špičáky a hebké kadeře (v některých případech hebká kožešina), upíři a kožoměnci se doslovně perou o to, s kým Anita stráví večer a všichni vypadají, když ne báječně, tak aspoň přijatelně. Není divu. Autorka, která toho na hrdinku nakládá nemálo a zároveň o ní nechce přijít (hlavně o ní přijít nemůže, má toho pro ni připraveného ještě požehnaně), totiž zjistila to, co zjišťují autoři v případě tohoto typu hrdinek obvykle... jestliže má hrdinka přežít, musí na ni brát nejen hlavní hrdina, ale skoro každý, s kým přijde do styku, alespoň natolik, aby ji hned nezabil. No a tak se nám nápadníci a sympatizanti množí. Myslím, že se moc nespletu, když budu prorokovat, že je (i nás) v budoucnu čeká výřad.

Laurell K. Hamilton - Provinilé slasti

24. listopadu 2007 v 13:39
První kniha série Anita Blakeová, Lovec upírů.
Vampyrismus je v USA legální. Za úplatu vám oživovatelé povolají z hrobu zombii dle vašeho výběru. Po některých hřbitovech se potulují ghúlové.
Nemrtví by možná měli mít hlasovací právo, ale kdo zastaví ty, kteří začnou zabíjet lidi? Vedlejší zaměstnání oživovatelky Anity Blakeové je právě lov a exekuce odsouzených upírů. Co ale Anita udělá, když je žádána o pomoc při vyšetřování případu několika zavražděných upírů?
Upíři jsou přece taky lidi. Nebo ne?
Vítejte v St. Louis, ve městě lovců, oživovatelů, lykantropů, vúdú šamanů a lidí, kteří uvízli v síti upířích intrik. Co se skrývá za zavřenými dveřmi Církve věčného života, v podzemí Cirkusu prokletých nebo upířího nočního klubu Provinilé slasti?
A když to někdo zjistí, o kolik bude jeho životnost delší než životnost mýdlové kachničky v proudu Missouri?
Autorka knihy nás přivádí do St. Louis, ovšem do St. Louis, kde je oživování zombií běžným obchodním artiklem, kde upíři vlastní noční kluby a jsou představenými církví a policie. Policie má pro nelidské klienty vlastní oddělení. Hlavní hrdinka, Anita Blakeová, je s ní zadobře, vždyť si k svému "oživovatelství" přivydělává jako kat upírů, přesto právě ji upírská komunita požádá o vyšetřování série vražd svých významných členů a když Anita odmítne, pojistí si její spolupráci jinak. Anita pátrá a bojuje s upíry, ghúly, vyznavači vúdú a občas i sama se sebou.
Provinilé slasti vyšly v originále v roce 1993 a po nich následovalo dalších jedenáct knih se stejnou hrdinkou. Není divu, autorka totiž odvádí velmi slušnou práci. Děj, dost šťavnatý na to, aby zaujal, příjemně a stravitelně plyne. Hamiltonová předvádí, že má vypravěčské řemeslo v malíku, a ich-forma dodává knize živost. Román není určen k intelektuální hostině a ani se tak netváří. O hlubokou myšlenku, drásavě pravdivý sociologický postřeh či kulturní odkaz tu nezakopnete a upřímně řečeno, ani vás nenapadne to knize vyčítat.

Laurell K. Hamilton - Rozesmátá mrtvola

24. listopadu 2007 v 13:36
V minulém díle navštívil čtenář St. Luis plné podnikavých upírů, krysodlaků, lykantropů a zombií , St. Luis, ve kterém se jako ryba ve vodě prohání malá, sporá a hlavně nekompromisní oživovatelka zombií Anita Blakeová. K oživovatelství občas přibere i kšeftík u policie, kde se podílí na řešení paranormálních zločinů a někdy, samozřejmě se soudním příkazem, popraví upíra. Hm, vlastně někdy i bez soudního příkazu, ale samozřejmě v sebeobraně, neboť Anita je klaďák, hrdinka bez bázně a hany, dobrá křesťanka a vůbec osoba stojící na straně práva.
Jestliže v Provinilých slastech zkřížila své zbraně s tisíciletou upírkou a jejími nohsledy, tentokrát se nepohodla s Domingou, nejmocnější kněžkou vúdú v teritoriu. Ano, vážení přátelé, zdá se, že se staršími ženskými má Anita obecně poněkud problém. Ostatně, nejen s ženskými, Anita má problémy s kde čím. Tentokrát si kromě kněžky znepřátelila i poněkud nepříjemného milionáře, bojuje za zlepšení sociálních podmínek zombií a navíc se pokouší vyřešit případ hromadných vražd, páchaných monstrem. Záporňáci a příšery stojí na odpravení Anity Blakeové frontu, ale ctěný čtenář ví, že se jim to jen tak nepodaří. O čem by byly další díly? A navíc, zatím se nezamilovala do toho avizovaného vlkodlaka.
Laurell Hamiltonová namíchala v podstatě stejný koktejl jako v prvním díle a stejně jako v prvním díle její příběh docela dobře funguje. Děj se svižně sune kupředu, hlavní hrdinka je, pokud je to vůbec možné, ještě drsnější, než v prvním příběhu, záporáci minimálně stejně záporní, koncentrace odtržených a ukousnutých hlav, nohou a vyhřezlých vnitřností ještě větší, s obzvláštní podrobností jsou popisovány zmasakrované mrtvolky dětí (to zmiňuju speciálně pro fanoušky tohoto druhu zábavy).

Růžičky

24. listopadu 2007 v 12:10 Růžičky


Oči

16. listopadu 2007 v 22:56 | Buffy |  Oči

Strašidelný dům Antonsovích

11. listopadu 2007 v 21:31 Věřte-Nevěřte
Psal se rok 1982 16. července, v jedné Irské čtvrti ve Velké Británii se stala brutální vražda kterou se policii nepovedlo objasnit. Do dnes má razítko pachatel nenalezen. Jednoho dne se do stareho domu, připomínajícího palác nastěhovala pětičlená rodinka. Mladá matka Sarah, otec Jack, a deti Michael (17) Sushan (13) a nejmenší Ferginie (6). Na druhý večer ráno slyšela malá Ferginie podivně strašidelné zvuky z pudy. Nikdo jiný je však neslyšel, rodiče jí věřit nechtěli mysleli si že se jí něco zdálo a malá Ferginie si myslí že se to bylo doopravdy. Toho dne se však stalo něco zvláštního i Michaelovi a Sushan. Michael našel ve skřini tajnou chodbu plnou něčeho slyzkého a plnou kostí. Sushan narozdil od něj našla na zrcadle napsáno červenou rtěnkou nápis "Zemřeš, smrt je na blízku" Susan se vyděsila a všechno řekla a ukázala rodičům když je ale přivedla k zrcadlu nic na něm nebylo. Matka jí řekla, že si z ní chtěl Michael určitě udělat jen legraci. Sarah a Jack našli druhý den večer ve své postely něco jako mumifikovaná těla ženy a muže. Byl to ohavný pohled a tak zavolali policii ta vydala zatykač na neznámého pachatele. Na třetí den ráno se šla policie podívat a ujasnit si ještě pár nejasností v jejich výpovědích. Nikdo však neopovídal a tak museli vyrazily dveře. Uprostřed místnosti vysel velky křišťálový lustr politý krví. Na lustru vysela oběšená celá rodina Antonsovích. Našly tam jen dopis s cizím nerozluštitelným nápisem, na půdě nalezli několik lidských koster.
O pár let později dům zbořily a spálili protože z něj vychazely děsivé zvuky, v hromadě prachu a popelu který po domě zbyl našli pouze nápis "Zemřeš smrt je blízko." napsano červenou rtěnkou na kuse skla. Sklo s nápisem bylo hozeno do sopečného kráteru v Kanadě a pak už se nikdy v Irské čtvrti nic podobného nestalo .

Bolest a Samota

11. listopadu 2007 v 21:07 Bolest a samota
nadchází její čas...

Emo kreslené obrázky 5.

5. listopadu 2007 v 10:10 | Buffy |  EMO

Houbičky 6.

5. listopadu 2007 v 10:05 EMO
Potřebuju tě...
Přál bych si aby si mě miloval...
Moje srdce bije navždy pro tebe...
Budu předstírat že tě objímám,dokud nepřijdeš...
Přestaň se na mě koukat...idiote!
Když slíbím že tě nezabiju,smím obejmout?
Umm...něco tady pro tebe mám...není to nic speciálního...
Aww...nebe pláče...
Vždy tě umím rozesmát...
Tohle je normální???
Medvídci nás neobejmou,ale někdy jsou to jediné co máme...
Umm...buď šťastný ok?Zabil jsem ho pro tebe...
Kdybych měl nohy,nakopal bych ti prdel...
Namaloval jsem ti obrázek ale polil jsem ho kávou...