Trest za nevěru

24. července 2007 v 17:45 |  Věřte-Nevěřte
Byla velmi mladá, a pořád je, jenže už se tak necítí. Ve svých krásných 17ti, si hledala přítele, tak jako většina dívek jejího věku. Nečinilo jí to nejmenší problém, spoustu lidí o ní říkalo, že je krásná... a ona to o sobě věděla. Každého chlapce hleděla jen využít, bez výčitek, prostě se jen tak pobavit. Bylo jen otázkou času, kdy se jí to nevyplatilo. On byl krásný, jeho úsměv přimpomínal řádku perliček, oči-jako hvězdy. To bylo poprvé co ho viděla... ve snu. Zamilovala se do vidiny, která za ní přicházela večer co večer. Už nedokázala myslet na nic a na nikoho jiného. Začala žít jiný život. Odstěhovala se od rodičů, zavrhla všechny přátelé, kteří jí ještě byli ochotni pomoci. Neuvědomovala si, že ztrácí sama sebe. Přes den žebrala v metru, v noci bloumala po ulicích a on... jí pronásledoval na každém kroku. Dnes je šťastná, poprvé na ní promluvil. Zeptal se" Chceš se mnou být"? Neváhala . " Ale nebude to zadarmo... Za jednu noc se mnou mi musíš dát modř svých očí. Nyní měla oči šedivé , bez lesku a světla. Byl s ní, ale necítila jeho tělo, teplo ani dech. Přesto byla šťastná. Tentokrát mu musela dát své vlasy. Už jí nikdy nenarostou. Přesto byla šťastná. Ptala se PROČ? Proč je se mnou, zač mu platí svou daň. Řekl jí jen : "Vzpomeň si"!! tak tedy vzpomínala, ale nepřicházela na nic... snad později. Toto setkání jí přinese vysvětlení, cítí to... Dostaví se... věděla to, protože jí ovanul chlad. Co jí čeká? Za jeho příchod platím tvrdě, už ví kdo to je. A co je nejhorší probudil její svědomí. Na kterém leží velký, temný stín... stín smrti. Bylo krásné odpoledne, vidí to jako dnes. Seděla v parku a sledovala nesmělého chlapce. Bavilo jí jak sbírá odvahu k tomu, aby jí mohl oslovit. A rozhodla se pro krátký, malý, bezvýznamný románek. Věnovala mu dvě schůzky a pak ho odpinkla jako berušku, když jí přistane na prstě. Ale on se nevzdával, chodil za ní každý den. Zpočátku se smála, pak nadávala...pak zradila. Naschvál kývla jinému chlapci. A on (berušáček)... se už neozval, měla klid. Ztratil se, odjel, vypařil se...? Bylo jí to jedno. Jenže on se zabil... kvůli ní, její zradě, její necitelnosti. Miluje ho až nyní, kdy mě trestá, kdy se stal vidinou, která se jí rozhodla zničit. Postupně přichází o všechno. Neví, zda jí někdy odpustí nebo jí uvrhne do úplné zkázy. S city ostatních lidí si člověk prostě pohrávat nemá, teď už to ví, ale není pozdě? Je jí ještě vůbec pomoci???
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama